Historie holičství: Odkud se vzal fenomén barber shop?

Stačí letmý pohled kolem sebe, abychom si uvědomili, že době neupravených vousáčů a mužů, kteří o deodorantu ani neslyšeli, dávno odzvonilo. Péče o vzhled a vousy je opět v kurzu, a barber shopy jsou toho důkazem. Ptáte se, odkud se vlastně barber shopy vzaly a proč jsou dnes tak oblíbené?

Historie holičství sahá hluboko do minulosti, kdy holiči zastávali nejen roli kadeřníka, ale i lékaře či kněze. V mnoha kulturách (například ve starověké Asii) lidé věřili, že vlasy mohou přitahovat zlé duchy, a proto je bylo třeba pravidelně upravovat, aby zabránili nemocem těla a mysli. Při takovém ceremoniálu nejdřív členové kmene tančili s rozpuštěnými vlasy, aby zlí duchové mohli volně odejít, a poté je holič pečlivě učesal, aby se duchové nemohli vrátit zpět.

Rovněž ve starém Egyptě se holičské řemeslo těšilo náležité úctě, o čemž svědčí zobrazení holičů na nalezených papyrech. Tamní kněží dokonce zacházeli tak daleko, že si každý třetí den nechávali holit celé tělo. Dokonce i v Bibli najdeme zmínku o holení, když se Josef před setkáním s faraonem oholil a upravil, což dokazuje význam úpravy zevnějšku již v dávné historii.

Holičství se pak dostalo do popředí i v Řecku, kde mezi sebou holiči soupeřili o to, kdo lépe vousy ozdobí. Asi vás však nepřekvapí, že úprava vousů byla prestižní záležitostí určenou jen pro ty z nejbohatší vrstvy obyvatelstva.

Ve 3. století před naším letopočtem prohráli Makedonci několik bitev s Peršany jen proto, že Peršané využili jejich vousů, stáhli je k zemi a usmrtili. Alexandr Veliký proto nařídil všem svým vojákům, aby se oholili. Brzy ho následovali i civilisté, kteří začali přebírat tento zvyk a holili se stejně jako vojáci.

Zhruba ve stejnou dobu (kolem roku 296 př. n. l.) představil muž jménem Ticinius Mena v Římě první holicí strojek. Čisté oholení se brzy stalo módou, kvůli níž Římané trávili „na křesle“ i několik hodin denně. Celá procedura totiž kromě zastřižení vlasů zahrnovala i masáž, aplikaci vzácných mastí či manikúru. Holič zkrátka poskytoval široké spektrum služeb.

Jak víme, medicína v prvních stoletích po Kristu (a ostatně i v pozdější době), nebyla na příliš vysoké úrovni, a velká část populace umírala na dnes zcela běžná onemocnění a zranění.

Ve středověku léčbu, známé pouštění žilou, prováděli až do 12. století za asistence holičů kněží a felčaři. Po koncilu v Tours v roce 1163 však bylo kněžím i lékařům zakázáno tuto praxi vykonávat a veškerá zodpovědnost padla na bedra holičů. Holičskému řemeslu tak začaly zlaté časy.

Po celý středověk tak prostý lid docházel k holičům nejen kvůli úpravě vlasů a vousů, ale i za chirurgickými a stomatologickými zákroky. První oficiální holičské organizace pak vznikaly v polovině 13. století v Paříži a kromě stříhání se v nich vyučovala hlavně chirurgie a anatomie. Zhruba o sto let později už patřil holičský cech ve většině zemí k těm nejvlivnějším.

Holičství se později stalo trnem v oku chirurgů i stomatologů. Ti si – stejně jako obyčejní lidé – čím dál tím častěji stěžovali na neznalost anatomie a pochybné praktiky holičů. V roce 1450 tak v Londýně vešel v platnost dekret omezující počet chirurgických zákroků, které holič smí provádět.

Přesto si holičský cech uchoval většinu svých privilegií až do poloviny 18. století, kdy britský parlament vydal dekret, který přísně oddělil funkce chirurga a zubaře od povolání holiče. Fenoménu holiče-chirurga-stomatologa tak začala pomalu, ale jistě zvonit hrana.

Poté, co bylo holičům zakázáno praktikovat chirurgické a stomatologické zákroky, začali čím dál tím více podléhat diktátu módního průmyslu. Další ránu pak holičům zasadil nástup paruk a prudký nárůst jejich oblíbenosti na konci 18. a v 19. století. Úpadek řemesla byl hmatatelný, klientela holičů se změnila a z pánských holičství se stala místa, kam se ženy neodvažovaly vstoupit.

K opětovnému návratu došlo až na konci 19. století, kdy A. B. Moler založil v Chicagu první profesionální holičskou školu. Šlo o jedinou instituci svého druhu na světě a její věhlas se šířil do všech koutů Ameriky jako o závod.

Z holičství se zároveň postupně stala místa, takzvané barber shopy, kam muži přicházeli nejen za úpravou zevnějšku, ale – a to hlavně – diskutovat o společenských i politických otázkách, předávat si informace či popíjet.

Dnes zažívají barber shopy velký návrat. Proč jsou ale tak oblíbené? Kromě kvalitní péče o vlasy a vousy nabízejí barbershopy jedinečnou atmosféru, která navazuje na časy, kdy byly holičství centrem společenského dění. S rostoucí popularitou upravených vousů a mužské estetiky jsou dnes barber shopy opět na vrcholu.